Jagdverband 44, je i přes svou krátkou existenci jednou z nejznámějších jednotek německé Luftwaffe. Vznikla na počátku roku 1945, kdy se německé velení snažilo všemi možnými způsoby reagovat na z jejich pohledu katastrofální vývoj válečného konfliktu.
Na konci roku 1944 vyvrcholila nespokojenost Hermanna Göringa s činností Jagdwaffe a názorové neshody s Adolfem Gallandem odvoláním populárního velitele z funkce Generála stíhačů. Existoval plán poslat Gallanda k některé z již existujících stíhacích jednotek. Měl však zastání na vlivných postech a dostal tak možnost vybudovat svou vlastní jednotku. Údajně z rozhodnutí samotného Hitlera měl mít k dispozici proudové Messerschmitty Me 262 Schwalbe a dokázat, že nasazení Me 262 v roli přepadové stíhačky proti bombardérům je vhodnější, než role stíhacího bombardéru.
Galland začal svou JV 44 budovat v únoru 1945 a zpočátku pro ni vybral základnu Brandenburg- Briest, ležící 50 km západně od Berlína. Postupně se mu podařilo k sobě získat skutečná esa německého letectva, mezi nimi také 17 držitelů Rytířského kříže. Mezi ně patřili Oblt. Heinz Bär (221 v.), Maj. Gerhard Barkhorn (301 v.), Oberst Johaness Steinhoff (176 v.), Hptm. Walter Krupinski (197 v.), Oberst Günther Lützow (108 v.) a další. Mezi nimi se nacházeli zkušení velitelé, kteří upadli, stejně jako Galland, v nemilost díky odlišným názorům, ale také ti, jež lákala možnost zalétat si s nejmodernější technikou. Tyto letce však bylo potřeba doplnit o další piloty a létající personál nakonec tvořili jak zkušení harcovníci, tak méně protřelí letci, mnohdy bez předchozích zkušeností s proudovými stroji.
Po ukončení výcviku, na samém počátku dubna, se jednotka přesunula na jih, na letiště Mnichov-Riem. Zde pak čelila útokům amerického letectva. Svedla řadu vzdušných bitev jak se stíhačkami, tak s bombardéry. Proti bombardérům s úspěchem používala neřízené rakety vzduch-vzduch R4M. Me 262 Schwalbe sice převyšovaly svou rychlostí vše, co mohli Spojenci na oblohu poslat, nemožnost prudce přidat plyn z nich však činila při vzletu a přistání snadný cíl nepřátelských stíhačů. Mnichovské letiště měli Spojenci pod častým dohledem, takže nebezpečí bylo opravdu reálné.
Ochranu proudových Schwalbe měla zajistit skupina výkonných stíhaček s pístovými motory – Focke Wulfů Fw 109 D. Tato skupina – letištní ochranná letka (Platzschutzschwarm) - pod vedením Lt. Heinze Sachsenberga vznikla v polovině dubna a měla k dispozici pět Dor verzí D-9 a D-11. Jejími členy byli dále Hptm. Waldemar Wübke, Lt. Karl-Heinz Hofmann a Oblt. Klaus Faber. Do této skupiny je také zařazován Fw. Bodo Dirschauer, ale nad jeho působením v Platzschutzschwarmu se vznáší nejasnosti. Tito letci měli za úkol vystartovat před piloty Schwalbe a vyčistit prostor okolo letiště. Poté, co se všechny Me 262 úspěšně dostaly do vzduchu a ve formaci opustily tento prostor, měly Dory z Platzschutzschwarmu přistát. Se stíhací ochranou Me 262 během přistání se tedy nepočítalo.
Na konci dubna se americké pozemní síly nacházely tak blízko Mnichova, že padlo rozhodnutí o přesunu jednotky do Rakouska, tehdy součásti Třetí říše. Proudové Me 262 přelétly 28. dubna 1945 na letiště Maxglan poblíž Salzburgu a Focke Wulfy do Ainringu. V té době již JV 44 velel Heinz Bär. Na úplném konci války, 3. května 1945, se představitelé nejvyššího velení Luftwaffe pokoušeli nařídit přesun jednotky do Prahy a vyšel též rozkaz o přeznačení na IV/JG 7. I přes velmi silný nátlak na Bära však jednotka zůstala v Maxglanu, kde také dne 7. května 1945 kapitulovala. Během své krátké existence dosáhla přibližně šesti desítek sestřelů.
Seznam známých příslušníků Jagdverband 44.
|
Obst. Heinz Bär
|
Oblt. Erich Hondt
|
Oblt. Ernst Richter
|
|
Maj. Gerhard Barkhorn
|
Lt. Herbert Kaiser
|
Maj. Werner Paul Roell
|
|
Lt. Kurt Bell
|
Fw. Otto Kammerdiener
|
Lt. Willi Roth
|
|
Lt. Blomert
|
Hptm. Hugo Kessler
|
Lt. Seufert
|
|
Maj. Hans-Ekkehard Bob
|
Oblt. Georg Kiefner
|
Uffz. Eduard Schallmoser
|
|
Obstlt. Heinrich Brücker
|
Hptm. Rüdiger von Kirchmayr
|
Maj. Karl Heinz Schnell
|
|
Ofw. Josef Dobnig
|
Ofw. Helmut Klante
|
Oblt. Karl Hermann Schrader
|
|
Lt. Arnold Döring
|
Ofw. Leopold Knier
|
Ofw. Siegfried Schwaneberg
|
|
Maj. Diethelm von Eichel-Streiber
|
Uffz. Franz Köster
|
Lt. Leo Schuhmacher
|
|
Hptm. Wilhelm Esser
|
Hptm. Walter Krupinski
|
Hptm. Hans Sprotte
|
|
Lt. Gottfried Fahrmann
|
Obst. Günther Lützow
|
Ofw. Franz Steiner
|
|
Ofhr. Gerhard Frisch
|
Hptm. Wilhelm Montanus
|
Obst. Johannes Steinhoff
|
|
Fhj.Ofw. Fröhlich
|
Oblt. Hans-Günther Müller
|
Maj. Wilhelm Steinmann
|
|
Lt. Heinz Führmann
|
Uffz. Johann-Karl Müller
|
Oblt. Ludwig Franz Stigler
|
|
Gen.Lt. Adolf Galland
|
Lt. Helmut Neumann
|
Lt. Strate
|
|
Oblt. Hans Grünberg
|
Lt. Klaus Neumann
|
Fw. Johann Trenke
|
|
Hptm. Werner Gutowski
|
Ofw. Rudolf Nielinger
|
Hptm. Erich Vollmer
|
|
Ofw. Haase
|
Ofhr. Ernst Pfeiffer
|
Oblt. Horst Walter
|
|
Oblt. Alfred Heckmann
|
Uffz. Eberhard Pöhling
|
Obfhr. Josef Weindl
|
|
Maj. Wilhelm Herget
|
Lt. Hans Prager
|
|
|
Maj. Erich Hohagen
|
Ofw. Ernst Reckers
|
|
| | |
 |
|
 |
| Schéma rozmístění letounů Luftwaffe na letišti Ainring po obsazení Spojenci v květnu 1945. |
Zdroj: https://www.eduard.com/out/media/1154cz.pdf
https://de.metapedia.org/wiki/Jagdverband_44
Letový park Jagdverband 44.
 |
| Focke-Wulf Fw 190 D-11, JV 44 „Papagei Staffel“, Platzsicherungstaffel, Mníchov-Riem/Německo, duben 1945. |
 |
| Focke Wulf Fw 190 D-9. Pilot Oberleutnant Klaus Faber, JV 44, Mníchov-Riem/Německo, duben 1945. |
 |
| Focke Wulf Fw 190 D-11, JV 44 „Papagei Staffel“, Bad Abling/Německo, květen 1945. |
 |
| Messerschmitt Me 262 A-1a, Industrie Schutz Schwarm 1/JV 44, Zeltweg/Rakousko, duben 1945. |
